Rychlostní radar

Rychlostní radar je vhodný pro zpětnou vazbu (žák → učitel), která je zaměřená na tempo výuky. Zejména pro začínající učitele a studenty učitelství na praxích je důležité, aby našli odpovídající rychlost (tempo), na kterou cílí právě radar. Každý žák může tímto kreativním způsobem vyjádřit, jak vnímá rychlost výuky. Princip užití je velice jednoduchý. Každému žákovi poskytneme list (viz přiložený materiál), na kterém vybarví své odpovídající číslo na ciferníku v pravé části listu tak, jako by samotný radar měřil rychlost projíždějícího automobilu. Rozsah měření radaru je v celých číslech 1 až 99 km/h.

Formativní písemná práce

Každý určitě zná následující posloupnost: Výuka → Stanovení termínu písemné práce → Vypracování písemné práce → Známka → Pocity žáka → Reakce rodičů → Oprava známky. Vyvstává tedy otázka: Jde udělat klasická písemka formativně? Pokud ano, jak?
Následující materiál na otázku odpovídá. Skládá se ze zadání klasické písemné práce a oddílu pro hodnocení, které má dvě části:
• doporučení a ocenění spolužáka – po vypracování první části jedním žákem se práce předává druhému žákovi, který ji zkontroluje a vydá doporučení pro zlepšení a ocenění prvnímu žákovi;
• zpětná vazba učitele – ta slouží jako poslední článek hodnocení, který má za úkol opětovnou (letmou) kontrolu, analýzu doporučení a ocenění spolužáka, vydání závěrečného hodnocení, například: "Souhlasím/Nesouhlasím s doporučením/oceněním Tvého spolužáka, které … " a v případě, že to situace vyžaduje také rozhodnutí o známce, pro kterou byla v horní části materiálu vytvořena zvláštní kolonka.

Reflektivní dort

Na průřezu dortu z cukrárny najdeme korpus, krém i zdobení (polevu). Jinak tomu nemusí být ani s informacemi, které žák během vyučovací hodiny přijme. Reflektivní dort je materiál, který má žáka podpořit nejen v tom, zda si zapamatoval některé informace a jaké, ale i v tom, zda dokáže informace rozlišovat podle jejich důležitosti.
Žáci mají za úkol do dortu napsat na spodní a vrchní vrstvu (1. a 3. korpus) vždy jednu informaci z výuky, kterou vnímají jako zásadní pro sebe sama. V prostřední části – krém – má žák za úkol popsat způsob, kterým se tyto dvě vybrané informace (v 1. a 3. vrstvě) pojí. Také lze do prostřední části napsat jinou, další informaci, která ty dvě vybrané rovněž propojuje, popřípadě popsat aktivitu, která vedla od jedné informace (1. vrstva) ke zjištění druhé informace (3. vrstva). Důležité ale je, aby úkol, pro druhou vrstvu splňoval účel opravdového krému, kterým se dorty v cukrárnách promazávají, tedy propojení, slepení, ochucení či promazání. Poslední částí reflektivního dortu je zdobení. Úkol, pro žáky, který má podobný význam jako ozdoba, může mít různá zadání. Jednotlivý žák může do této části:
• uvést jméno spolužáka, se kterým se mu nejlépe pracovalo;
• popsat aktivitu, která pro něj byla ve výuce nejzábavnější;
• uvést příklad, kde informací, uvedených ve vrstvách dortu, využíváme v praxi (zejména při výuce přírodních věd);
• stručné slovní hodnocení své práce ve výuce – v tomto případě lze vhodně spojit formativní i sumativní hodnocení a žák si tedy může udělit známku za svoji práci ve výuce;
• uvést jeden nejvýraznější pocit či náladu, kterou při výuce prožíval.

Poštovní známka

Jeden z kreativních způsobů reflexe výuky nabízí vytvořený materiál s názvem Poštovní známka. Význam opravdové poštovní dopisové známky naplňuje samotné zadání, které lze opět modifikovat mnoha způsoby, například:
• Vytvoř poštovní známku na dopis, který obsahuje zápis z vyučovací hodiny pro žáky, kteří nebyli přítomní.
• Vytvoř poštovní známku na dopis, který obsahuje Tvoji zpětnou vazbu k vyučovací hodině.
• Navrhni ilustraci na poštovní známku, která vystihuje téma Globální oteplování.
Možnosti využití tohoto materiálu jsou široké a fantazii učitelů a žáků se meze nekladou.
Implementace tohoto materiálu do výuky nebyla z časových důvodů realizována, ale po konzultaci s pedagogy bylo zjištěno, že je tento materiál vhodný zejména pro nižší ročníky druhého stupně ZŠ (6. a 7. ročník), spíše je ale vhodné tento materiál využít na prvním stupni ZŠ (3. – 5. ročník).

Dotazník k výuce - Škála

Krátký, rychlý a úderný. Tak bychom mohli charakterizovat tento dotazník k výuce, který nabádá žáky k reflexi výuky z těchto hledisek:
• tempo výuky,
• obtížnost výuky,
• zájem žáka ve výuce,
• porozumění žáka,
• učení žáka.
Dotazník byl zpracován ve třech verzích, které se liší v posuzovací stupnici v pravé části. Verze dotazníku jsou:
• číselná škála 1 až 7 – žák zakroužkuje jedno příslušné číslo,
• čtverečková škála (10 čtverečků) – žák udělá křížek v jednom z čtverečků,
• úsečka – žák udělá rysku (rozdělí úsečku) v daném místě na úsečce.
Zadání je uvedeno nad každou tabulkou ve všech provedeních dotazníku a použití je pro žáky jednoduché. Žáci reflexi mohou či nemusí podepsat.

Obličeje

Jednu z nejjednodušších možností, jak provádět reflexi vyučovací hodiny, nabízí následující materiál. Je založen na jednoduchém principu. Každý žák dostává lísteček s dvěma sadami obličejů (po třech nebo pěti obličejích – materiál je proveden ve dvou variantách). V každé z nich vybarví jeden obličej, který odpovídá jeho zpětné vazbě. Následně svůj výběr odůvodní odpovědí na otázku: "Proč?"
Materiál je zaměřen na:
• sebereflexi žáka ve výuce;
• reflexi výkonu učitele ve výuce (hodnocení žák → učitel).

Moje pocity v obličejích

Pojem emotikon je známý již každému žákovi na druhém stupni ZŠ. Při psané komunikaci v praxi se běžně setkáváme s tím, že za pomoci takových emotikonů (obličejů) vyjadřujeme své pocity a emoce. Jinak tomu nemusí být ani při reflexi výuky.
Tento materiál je založen na spektru různých obličejů, vyjadřujících základní pocity. Každý žák dostane lísteček s takovou nabídkou, ze které vybere nejvýše tři obličeje podle toho, jaké pocity ho výukou provázely. Svůj výběr žák opět zdůvodní.

Souhlasím, nesouhlasím

Následující materiál byl vytvořen přímo na míru výuce fyziky. Je vhodný nejen pro žáky na základních školách, ale i pro studenty na středních školách a gymnáziích. Materiál tvoří tabulkový dotazník, který zkoumá míru souhlasu žáků s předepsanými tvrzeními, týkající se vybraných kompetencí žáků. Dotazník je založen na sebehodnocení žáka a je vhodné jej zařazovat do výuky vždy na konci většího tematického celku, popřípadě v závěru klasifikačních období – čtvrtletně či pololetně.
Dotazník nabádá žáky k zamyšlení nad jejich dovednostmi v oblastech:
• řešení početních (slovních) fyzikálních úloh;
• převádění jednotek fyzikálních veličin (jeden z největších problémů ve fyzice);
• porozumění a využívání fyzikální terminologie;
• převádění fyzikální teorie do praxe (uvádění praktických příkladů);
• reprodukce (vysvětlování) získaného učiva dalším osobám (spolužákům);
• realizace jednoduchého experimentu;
• porozumění při naslouchání výkladu učitele;
• reprodukce učiva při styku s přímou zkušeností, která s daným učivem souvisí;
• efektu výuky v praktickém poznání;
• preference vyučovaných předmětů ve vztahu s fyzikou.
Odpovědi žák realizuje za pomoci škály, procházející od "Ano" přes "Nevím" po "Ne."

Reflektivní karty

Reflexe je jedna z nejdůležitějších částí vyučovací hodiny. Způsobů, jak mohou žáci společně s učitelem provádět reflexi vyučovací hodiny, je nespočet. Následující způsob, který je doprovázen tímto materiálem, můžeme nazvat přímo elegantním.

Kdy je vhodné reflektivní karty použít?

Při příležitostech, jakými jsou například:
• závěr vyučovací hodiny;
• závěr výuky tematického celku;
• konec školního roku;
• ukončení práce na zadaném projektu;
• společná akce nebo společný zážitek.

Jak reflektivní karty používat?

Použití reflektivních karet je velice jednoduché. Při dané příležitosti můžeme:
• jednu vybranou reflektivní kartu promítnout na tabuli/promítacím plátně a společně (postupně žák po žákovi nebo některé žáky po zvednutí ruky vyvoláme) na otázku odpovídat;
• mezi žáky rozdat celou sadu reflektivních karet (každý žák má svou kartu) a následně (po zvednutí ruky) žáky vyvolávat – každý z nich otázku přečte a hned odpoví;
• každé skupině (při skupinové práci) rozdat jednu kartu a následně – postupně skupinu po skupině nebo některé skupiny po přihlášení – vyvoláme;
• rozdat reflektivní karty každému žákovi (popřípadě společně použít jednu), odpovědi neprezentovat společně, ale nechat žáky odpovědět písemně na papír (popřípadě na druhou stranu reflektivní karty) a odpovědi od žáků vybrat.

Stanovujeme, plníme a ověřujeme

Stanovování výchovně vzdělávacích cílů je jedna z metod formativního hodnocení, ke které patří i tento materiál, který kombinuje stanovování cílů s jejich plněním za pomoci vzdělávacích prostředků (pomůcek, cvičení, textů, her, …) a ověřováním, zda žáci daného cíle dosáhli. To, zda žáci daného cíle dosáhli lze ověřit také formativní písemkou. Pracovní list (PL) má v úvodu stanovené cíle dvou druhů:
• společné (cíle, kterých by měli dosáhnout žáci napříč celou třídou),
• osobní (cíl, popřípadě cíle, které si stanoví každý žák podle svého uvážení – zájmu – nad rámec cílů společných).
Dále je v PL sekce, týkající se vzdělávacích prostředků, které žák využil v průběhu práce. Žáci si do tohoto rámečku zapisují veškeré činnosti, které je učením provází. Na závěr žák sám učiní rozhodnutí o tom, zda všechny stanovené cíle naplnil. Druhá strana PL se týká analýzy průběhu celé práce. Je realizována za pomoci otázek, sestavených do myšlenkové mapy.

Reflektivní pětilístek

Pětilístek je obligátně známým prvkem ve výuce. V poslední době se ale čím dál méně používá, přičemž jeho využití je opravdu všestranné. Pětilístek můžeme využít pro reflexi probraného tématu, reflexi vyučovací hodiny, reflexi skupinové práce atd. Systém pětilístku je jednoduchý.

Reflektivní e-mail

Psaní e-mailů je pro žáky v dnešní době hračka. Proč tedy e-mail nevyužít pro reflexi vyučovací hodiny?
Reflektivní e-mail mohou žáci adresovat:
• učiteli (reflexe výuky, sdělení pocitů a dojmů z výuky, sdělení nejdůležitějších informací z výuky, …);
• přítomnému spolužákovi (sdělení doporučení pro zlepšení a pochval spolužáka, sdělení pocitů a dojmů z výuky, …);
• nepřítomnému spolužákovi (sdělení toho, co se ve vyučovací hodině odehrálo – informací, aktivit, …);
• rodiči (reflexe práce žáka v hodině určená pro rodiče, sdělení toho, co se ve výuce odehrálo – nových informací, aktivit a dovedností, které žák po odchodu z výuky ovládá a chce o nich informovat rodiče) → zde je vhodné vyžadovat po žákovi zatrhnutí pole Potvrdit přečtení v dolní části reflektivního e-mailu (rodič se může v dolní části podepsat, jako důkaz jeho přečtení);
• sám sobě (soupis myšlenek kritického sebehodnocení – doporučení pro zlepšení, sestavení plánu výukových aktivit a dílčích cílů ve výuce či domácí přípravě).
Jako každý e-mail, tak i tento – reflektivní, obsahuje připravené místo pro vložení Přílohy. Žák sem může vložit ilustraci (nakreslit obrázek, schéma, graf, …) anebo uvést odkaz na nějaký dokument (písemnou práci, pracovní list, poster, úsek v sešitu či učebnici, internetovou stránku).
Samozřejmě autor neopomenul i možnost Zahodit, která se nachází v dolní části listu. Žák může tuto kolonku v průběhu vypracovávání reflektivního e-mailu zatrhnout. V takovém případě je ale vhodné se zaměřit na důvody, které k tomu žáka vedly.

Pracujeme s pocity

To, co žák ve výuce prožívá je jeden z nejdůležitějších aspektů výuky nejen na ZŠ. Obzvláště při výuce přírodních věd je v dnešní době důležité, aby učitel cílil na emoce žáků například s pomocí úchvatných experimentů, které může ve výuce provádět. Tento materiál ale nebyl vytvořený jen pro analýzu emočních efektů provedených přírodovědných experimentů na žáky, ale také pro získávání dat o emocích, které se mezi žáky vyskytují při skupinové práci.
Zadání, uvedené ve vytvořeném materiálu, je velice jednoduché, avšak velice důležité. Zaměřuje se na:
• pocit (nejvýraznější emoci), který žák ve výuce prožil;
• důvod, proč samotnou emoci prožíval.
Obě části materiálu jsou velice důležité a mají nezastupitelnou roli, protože učitel potřebuje znát informace nejen o emocích žáka, ale zejména o důvodech, které vedly k těmto emocím.

Pocitová mapa

Další vytvořený materiál, který cílí na analýzu emocí žáků ve výuce je Pocitová mapa. Tentokrát se ale nejedná o analýzu nejvýraznějšího pocitu žáka, na rozdíl od materiálu Pracujeme s pocity, ale o komplexní analýzu všech pocitů žáka, které při výuce prožívá ve vztahu k jednotlivým aktivitám.
Žák do mapy zapíše všechny činnosti, které v průběhu výuky realizoval a na ně navazuje s bublinami, obsahujícími pocity, které žák při daných činnostech prožíval. Jsou to pozitivní pocity (štěstí, naděje, vzájemné pomoci, radosti, …) i negativní pocity (beznaděje, osamělosti, zoufalství, posměchu, …).

Dotazník k výuce

Ve výchovně vzdělávacím procesu není důležitá jen reflexe na konci každé vyučovací hodiny, ale je vhodné se také pravidelně ohlížet za již probraným učivem. V obou případech nám může pomoci následující dotazník k výuce, který můžeme využít pro reflexi vyučovací hodiny (spíše okrajově) nebo pro reflexi celého probraného tématu.
Dotazník se skládá ze dvou hlavních částí. V první části žáci hodnotí daný úsek výuky z pěti základních aspektů. Druhá část je zaměřena na konkrétní prožitky a názory, které žáci doplňují do předepsaných vět. Na závěr tohoto materiálu jsou dva svitky papíru, které ilustrují seznam žákových poznámek ke změnám ve výuce.

Hvězdičková recenze

Obdobně vytvořený materiál jako Obličeje, který ale využívá jiného významu praktických metod hodnocení je Hvězdičková recenze. Každý žák na druhém stupni ZŠ již nepochybně nakupoval prostřednictvím internetových obchodů a při výběru či hodnocení nabízených produktů určitě narazil na stejný způsob hodnocení. Ten je založen na vybarvení daného počtu hvězdiček (0 – nejméně, 5 – nejvíce), který žák opět zdůvodní odpovědí na otázku: "Proč?" Na rozdíl od materiálu Obličeje v předchozí kapitole, zde žák může vybarvit některou z hvězdiček jen částečně.

Experimentální skupinová práce

Výuku fyziky je vhodné zatraktivnit prováděnými experimenty. Ty můžeme realizovat několika způsoby a jedním z nich je kombinace skupinové a experimentální práce. Jako průvodce touto aktivitou slouží následující materiál, který napodobuje protokoly experimentální fyziky, prováděné v rámci studia na vysoké škole.
Materiál (protokol) sestává z těchto částí:
• úvodní hlavička – nadpis, třída, datum, členové skupiny (žáci uvádí informace, týkající se formální stránky protokolu, umožňující jeho identifikaci v případě vystavení na školní nástěnku);
• zpětná vazba učitele (místo pro stručné slovní hodnocení nebo jiné hodnocení směru učitel → žák);
• náš cíl (žáci uvedou stanovený cíl experimentální práce, který může být pro všechny společný nebo pro jednotlivé skupiny různý);
• potřebné znalosti a dovednosti (pro realizaci experimentální práce žáci potřebují určité znalosti, které shrnou ve stručné formě do připraveného rámečku);
• technický nákres (tato část je zaměřena na grafické zpracování experimentu, žáci by měli využít práci s barvami, geometrické schopnosti, práci s popisem částí nákresu – legendou, …);
• seznam použitého materiálu (žáci uvedou všechen materiál, který je nezbytný pro přímou realizaci experimentu);
• ostatní pomůcky a nářadí (žáci uvedou seznam nářadí, které potřebují pro práci s materiálem – například nůžky, šroubovák, utahovací klíče, kleště, zalamovací nůž, šídlo, …);
• postup (v této části protokolu žáci uvedou všechny kroky při provádění experimentu);
• závěr (část materiálu, která je zaměřená na sumarizaci výsledků – žáci stručně shrnou výsledek experimentální práce a uvedou, zdali se jim povedlo splnit předem stanovený cíl);
• hodnocení skupinové práce (část materiálu, která je zaměřená na sebeanalýzu výkonů všech členů skupiny – z této části žáci a učitel vyvozují doporučení pro příští práci ve skupině, a to nejen tu experimentální).
Hodnocení skupinové práce je zaměřeno na:
• rozdělení samotné práce mezi členy ve skupině;
• to, zdali žáky práce bavila;
• popis strategie, kterou žáci při práci zvolili;
• to, jak si žáci ve skupině rozdělili role (pokud tomu tak bylo);
• přítomnost pasivního člena skupiny a na jeho aktivizaci;
• nejlepší část protokolu a část, na které by žáci ještě potřebovali zapracovat a proč;
• zvládnutí praktických dovedností;
• analýzu případných problému, se kterými se žáci setkali a na způsob, jakým tyto problémy řešili;
• míru splnění předem stanoveného cíle;
• informace, dovednosti a zkušenosti, které touto prací získali.